Kliniky a oddělení > Ortopedie > Vývojová dysplazie dětských kyčlí

Vývojová dysplazie dětských kyčlí

Ortopedické oddělení - vývojová dysplazie kyčlí

Jedná se o onemocnění kyčelního kloubu u dětí, které se vyskytuje zhruba u 5% novorozenců.

Termín „dysplazie“ označuje vývojovou poruchu. V případě dysplazie kyčlí se může jednat o poruchu kyčelní jamky, stehenní kosti nebo celé kyčle. Jde o spojitou řadu od lehkých dysplazií až po těžké případy luxace (vykloubení), ovšem i lehké případy mohou vést v dospělém věku k těžkému a nezvratnému poškození kyčelního kloubu a vzniku artrózy. První zmínky o tomto onemocnění se datují již do 4. století př.n.l., kdy jej popsal Hipokrates. Jeho názory byly platné až do poloviny 19. století. Pokrok v medicíně s sebou přinesl nové poznatky a zdokonalení diagnostiky i léčby. Česká ortopedie má v oblasti dysplazie kyčlí světový význam, především zásluhou prof. Zahradníčka, Frejky, Pavlíka, Hanouska a dalších, jejichž principy léčby se používají dodnes po celém světě. (Frejkova peřinka, Pavlíkovy třmeny, Hanouskův aparát…)
Příčina vzniku dysplazie kyčlí není zcela jasná. Jistý je však podíl dědičnosti, svou roli mohou sehrát uložení plodu v děloze, předčasný porod nebo endokrinní poruchy.
Častěji jsou postiženy dívky a prvorozené děti. Každé dítě se podrobuje již na porodnici povinné ortopedické kontrole, která se skládá z klinického a ultrazvukového vyšetření kyčlí. Optimální doba prvního vyšetření je 2.-5. den po porodu, vyšetření tedy probíhá 2x týdně (na našem oddělení uterý a pátek). Vyšetření probíhá ve třech etapách, druhá kontrola je prováděna v 6 týdnech, třetí ve 12.-16. týdnu. V případě patologického nálezu můžeme doplnit rentgenové vyšetření.
Preventivně je třeba dbát na správné balení novorozenců. Širokým balením, především v prvních týdnech, zajistíme správné postavení hlavice stehenní kosti a acetabula (jamky kyčelního kloubu), a tím umožňujeme správný vývoj kyčle. Jsou známy i případy, kdy se nevhodným balením novorozence původně dobrý nález výrazně zhoršil.
U většiny lehkých dysplazií vystačí léčba širokým balením, popřípadě některou z abdukčních pomůcek (Pavlíkovy třmeny, Frejkova abdukční peřinka). U těžkých forem dysplazie nebo vykloubení kyčelního kloubu přijímáme dítě i s matkou k hospitalizaci a zahajujeme tzv. distrakční režim. Jedná se o metodu nenásilného zakloubení kyčle. Léčba spočívá v zavěšení a tahu dolních končetin nejprve v horizontálním, po dvou týdnech ve vertikálním směru na tzv. Mittelmayerově rámu (viz obrázek). Distrakční režim trvá celkem 6 týdnů, probíhá 24 hodin denně, dítě je snímáno pouze na koupání. Nezřídka se stává, že k repozici (zakloubení) dojde až v 6. týdnu. Po ukončení distrakčního režimu následuje artrografie – vyšetření v celkové anestezii, kdy je kloub napuštěn kontrastní látkou a vyšetřen pod rentgenem. Převážná většina dysplastických a vykloubených kyčlí se daří touto metodou úspěšně vyléčit. Následuje fixace dolních končetin v sádrové spice, poté v Pavlíkových třmenech. V neúspěšných případech přichází na řadu operace.
Dysplazie kyčlí je tedy v porovnání s ostatními vrozenými vadami poměrně častá (od lehkých forem až po těžké). I lehká vada se může v dospělosti projevit časným rozvojem postdysplastické artrózy. Proto je jí věnována taková pozornost. Čím časněji je vada objevena a zahájena léčba, tím větší je naděje na úplné vyléčení.

Pes equinovarus congenitus (PEC)

Jedná se o vrozenou vadu, která je rovněž známá již z Hipokratových dob. Po dysplazii kyčlí je to druhá nejčastější vrozená vada, dvakrát častěji jsou postiženi chlapci, v polovině případů jsou postiženy obě nohy. Noha je stočena dovnitř, chodidly k sobě, se zkrácením Achillovy šlachy, často s poruchou uspořádání nártních kostí (paty, člunkové a krychlové kosti).
Vada je (na rozdíl od dysplazie kyčlí) nápadná hned po narození. Rozlišujeme dva základní typy pes equinovarus: polohový, tedy takový, který se dá postupně korigovat, a rigidní, které vyžadují operační řešení. Léčbu dítěte s takovou vadou zahajujeme co nejdříve po narození.
Jejím cílem je vytvořit tvarově i funkčně normální nohu. Pro léčbu polohového PEC postačuje konzervativní léčba. Ta spočívá v postupné repozici, nenásilnými korekcemi se pomocí sádrové fixace snažíme převést nohu do normálního postavení. Dítě je s matkou hospitalizováno, sádry je třeba měnit 2-3x do týdne, po dosažení správného postavení se noha fixuje na další 3 měsíce. V případě rigidní vady přistupujeme k operačnímu řešením (uvolnění kloubního pouzdra, prodloužení šlach, odstranění vazivových srůstů). Je nutno informovat rodiče, že nožka většinou zůstane menší včetně hypotrofie (oslabení, ztenčení) lýtkového svalstva.

    Informace pro rodičky
    Kliniky a oddělení